Svět neapolské pizzy není jednotvárná kategorie. Je to živý organismus, který se vyvíjí, ale zároveň si přísně hlídá své kořeny. Pokud chcete opravdu rozumět tomu, co máte na talíři, musíte znát tyto tři hlavní směry.
1. Verace Pizza Napoletana (STG) – Umění čistoty

Tohle je jediný styl, který má zákonnou ochranu STG (Zaručená tradiční specialita). Podle mezinárodního disciplináře AVPN jde o přesný technologický postup, který chrání dědictví Neapole.
• Historie: Oficiální pravidla byla kodifikována v roce 1984, aby se zabránilo degradaci názvu „neapolská pizza“. V roce 2017 bylo toto umění zapsáno na seznam UNESCO.
• Technika těsta (podle disciplináře):
• Ingredience: Povolená je pouze pšeničná mouka (typ 00 nebo 0), voda, mořská sůl a droždí. Žádný tuk ani cukr!
• Hnětení a kynutí: Těsto musí kynout 8 až 24 hodin. Disciplinář klade důraz na ruční zpracování bez použití válečku.
• Parametry: Střed pizzy po upečení nesmí být silnější než 0,25 cm. Okraj (cornicione) musí mít 1–2 cm, musí být zlatavý a nadýchaný.
• Vlastnosti: Těsto je po upečení extrémně měkké, vláčné a elastické. Musí jít snadno složit, aniž by prasklo.
2. Ruota di Carro („Kolo od vozu“) – Esence ulice

Tento styl je v nejnovějším disciplináři AVPN oficiálně uznaný jako tradiční varianta. Je to pizza, která se zrodila v nejstarších a nejchudších částech města.
• Historie a místo: Symbolem tohoto stylu je rodinná tradice v pizzerii L’Antica Pizzeria Da Michele na ulici Via Cesare Sersale. Vznikla z potřeby nasytit co nejvíc lidí – těsto se vytahovalo do šířky, aby opticky působilo masivně.
• Vlastnosti:
• Velikost: Průměr přesahuje 38 cm a pizza výrazně přetéká přes okraj talíře.
• Těsto: Je vytahované do extrému, což způsobuje, že okraj je nízký a kompaktní. Na rozdíl od STG tu není cílem vysoký cornicione, ale velká plocha tenkého těsta.
• Zážitek: Je to pizza „lidu“ – tenká, šťavnatá a sytá, kde dominují chutě kvalitních rajčat a oleje.
3. Pizza Contemporanea – Moderní vývoj

Tento styl se neobjevil ze dne na den. Jeho kořeny sahají do začátku 21. století (kolem roku 2000), kdy pizzaři začali hledat způsoby, jak udělat pizzu lehčí a stravitelnější pomocí nových znalostí o fermentaci.
• Historie: Nejde o dílo jednoho člověka, ale o kolektivní posun k moderním pekařským technikám. Pizzaři začali opouštět výhradně přímé metody kynutí a začali využívat chlad a dlouhý čas zrání (i více než 48 hodin).
• Vlastnosti:
• Okraj (Cornicione): Je výrazně vyšší a nafouknutější než u klasiky.
• Struktura vzduchu: Vnitřní struktura okraje je plná velkých vzduchových bublin (tzv. alveoly), což připomíná lehkost nadýchaného italského pečiva typu ciabatta.
• Hydratace: Zatímco tradiční těsto má hydrataci kolem 58–62 %, moderní vlna běžně pracuje s hodnotami 70 % až 85 %, což dělá těsto po upečení lehké jako pírko.
• Pečení: Kvůli vyšší vlhkosti těsta se často používá jiný management teploty v peci, aby se dosáhlo správného kontrastu mezi jemně křupavým povrchem a vláčným vnitřkem.
Kterou si vybrat?
• STG: Pro milovníky historie a certifikované čistoty receptu.
• Ruota di Carro: Pro ty, kteří hledají autentický neapolský zážitek z ulice Via Cesare Sersale.
• Contemporanea: Pro nadšence moderních textur a extrémně lehkého, nadýchaného těsta.
Bez ohledu na styl je základem úspěchu vždy technika a láska k řemeslu. Pokud se chcete o těchto rozdílech dozvědět víc a vyzkoušet si práci s těstem na vlastní kůži, navštivte naše kurzy.
